Jmenuji se Jana a valéry jsou odstíny barev.

Ty, které dokáže vygumovat rána osudu, životní krize nebo pocit, že najednou nevíte, kudy dál.

Valeriana officinalis je kozlík lékařský, nenápadná bylinka z čeledi zimolezovité. Moc pěkně nevoní, ale je vyhlášená svou schopností přispět k uklidnění. A když se člověk uklidní, může zase vnímat pestřejší valéry života. Svět přestane být černobílý a obzory zacloněné uzoučkou střílnou úzkosti a smutku se otevřou.

A to je přesně úkol krizové intervence, které jsem se šest let věnovala na lince důvěry RIAPSu a pak vlastně v případě potřeby u svých blízkých po celý život. Lidé kolem čtyřicítky si mě mohou pamatovat z poradny časopisu pro partnerské vztahy Ty & Já, v psaní článků pokračuji na webu Psychologie.cz.

Záměrně neinzeruji psychologickou pomoc, protože nejsem psycholožka, ale sociální pracovnice s výcvikem v krizové intervenci. Během prožitých šesti desetiletí jsem se intenzivně věnovala sebepoznání i naslouchání druhým, takže mohu zaručit dostatečnou erudici, bezpečí terapeutického setkání, laskavý nesoudící přístup a naprostou mlčenlivost.

Nejlépe se mi pracuje s hypersenzitivními osobami, protože sama hypersenzitivní jsem.

Sejít se můžeme při klasickém sezení na Francouzské ulici kousek od náměstí Míru v Praze 2, nebo v Gutově ulici v Praze 10.

Další možností je společná procházka po některém z pražských parků. Tento nevšední druh terapie, se kterým přišel Jan František Bím a po několika s ním absolvovanými poutěmi mi dal svolení vyjít z jeho praxe, už začínají používat i psychologové.

Samotný pohyb na čerstvém vzduchu je ozdravný a navíc příroda kolem často nabízí řadu inspirativních odpovědí a podporuje naši pozornost k přítomnému okamžiku a kouzlu synchronicit.